Rizika a nebezpečí v horách

V dotazech, které chodí mailem, se pravidelně opakují otázky na rizika pohybu v rumunských horách. Takže zde je můj názor na dané téma – od největšího rizika k méně důležitým.

Jít do hor sám

Většina rumunských hor je plošně rozsáhlá, sestup do civilizace trvá z mnoha míst i více než den rychlého pochodu a leckde není signál mobilních sítí. I banální zdravotní problém se tak může stát fatálním, pokud jdete sami. Představte si, že si vyvrknete kotník uprostřed hor, v místě bez signálu, den cesty od lidí. Začne pršet. Jaká je šance, že přežijete?

Do hor je potřeba vždy vyrážet alespoň ve trojici. V případě průšvihu pak jeden zůstane se zraněným a stará se o něj, druhý jde pro pomoc (nebo jde najít mobilní signál, aby zavolal o pomoc).

S sebou samozřejmě vždy mějte nabitý mobil a v něm telefonní číslo na horskou službu Salvamont +40725826668.

Počasí, bouřky

Počasí na horách se rychle mění. A může vypadat úplně jinak, než dole v údolí. Takže zatímco dole je krásné horké léto, nahoře může během hodiny přijít sněhová vánice.

Základní výbavou pro výlet do velkých hor je tak ochrana proti dešti a zimě – pončo nebo pláštěnka, dlouhé kalhoty, bunda, dobré boty. I uprostřed léta se může ochladit k nule, a kdo není vybaven, velmi rychle prochladne a potřebuje pomoc.

S ochlazením se zejména v létě vážou mlhy. Cesta v mlze může být nebezpečná – zabloudíte-li, snadno se můžete dostat do míst, která nejsou průchodná a někam spadnout. Nebo prostě jen ztratit cestu a hledat ji příliš dlouho. V extrémním počasí je možná lépe prostě nevyrazit, zůstat ve stanu a čekat, až to přejde. Za mnoho výletů do Rumunska jsem takové počasí zažil dvakrát – jednou na Fagaraši, jednou na Godeanu.

Nejnebezpečnějším fenoménem počasí jsou bouřky. Proti blesku neexistuje ochrana. A jak podotýká kamarád lékař: i pokud dostanete jen nepřímý zásah, u dospělých lidí se srdeční činnost bez defibrilátoru většinou obnovit nedá – a záchranář s defibrilátorem se k vám během desítek minut, po které vám kamarádi budou schopni poskytovat nepřímou masáž srdce, nedostane. Pokud se blíží bouřka, utečte z hřebenu do co nejnižšího sedla, postavte stan a čekejte, až to přejde. Nainstalujte si nějakou dobrou aplikaci pro předpověď počasí a pokaždé, když bude signál, se podívejte na předpověď.

Nespěte přímo na hřebeni, na noc hledejte úkryt v sedle.

Medvědi

V rumunských Karpatech je hodně medvědů. A v podstatě každý rok se v rumunských novinách objeví zpráva o někom, kdo setkání s medvědem nepřežil. Pozitivní zpráva je to, že nejnebezpečnější je medvědice doprovázející mladá medvíďata na jaře, když jsou ještě omezené zdroje potravy. V létě, kdy většina turistů míří do hor, jsou medvědi dobře najedení (všude je co jíst) a i medvíďata už jsou starší.

Medvěd nemá důvod na vás zaútočit, pokud se necítí ohrožen.

Základní metodou, jak vyřešit problém s medvědem přes den, je nepotkat se s ním. Medvědi jsou primárně v lesích. Na travnatých a skalnatých hřebenech hor nemají co jíst a tak tam nechodí. Pokud jdete po holém hřebenu, neměl by být s medvědy problém. Při nástupech a sestupech lesem, a stejně tak při pohybu v nižších, zalesněných pohořích, je potřeba medvěda předem upozornit, že jdete. Nejhorší je jít lesem potichu – pak hrozí, že někde v malinovém houští nebo v hustníku na sebe narazíte neočekávaně, medvěd se lekne a zaútočí. Takže je potřeba dělat hluk – mluvit, nebo mít třeba na batohu pověšené rolničky (snadno pořídíte třeba v rybářských potřebách, používají se jako indikace tahání ryby za vlasec). Pak vás medvěd z dálky slyší – a jde jinam, nepotřebuje se s člověkem potkat.

V noci je to složitější. Pokud spíte na holém hřebeni, daleko od lesa, jste nejspíš v pohodě. Pokud však spíte na okraji lesa, nebo přímo v lese, může se stát, že se medvěd přijde podívat, co se děje, a přitáhnut vůní z vašeho jídla půjde také ochutnat. Řešení? Nevařit hned vedle stanu, ale o pár desítek metrů dál. Všechno hned umýt, nebo špinavé ešusy nechat na místě vaření. Jídlo nenechat ve stanu, ale pověsit na strom. A ve stanu mít připravený vařič a zapalovač – oheň je asi jediný fungující prostředek, pokud se medvěd rozhodne navštívit vnitřek stanu.

Detailnější popisy, jak se chovat a nechovat vůči medvědům, najdete např. zde:

Psi

Rumunsko – to jsou psi. Dole ve vesnicích divocí, na hřebenech povětšinou pastevečtí a zdivočelí. Vyskytují se ve všech cestopisech a všichni se jich bojí… ale není proč.

Většina psů pobíhajících volně po Rumunsku je velmi bázlivá. Standardním prostředkem pro komunikaci se psem je pro Rumuny klacek nebo kámen, takže psi jsou nejčastěji nekontaktní, opatrní. Tento typ psů se nechá snadno ochočit. Pokud mu hodíte něco k jídlu, půjde za vámi a bude doufat, že dostane ještě něco. Takto jsme si už třikrát adoptovali cestovního psa. Jeden s námi přešel Țarcu, druhý Lotru a Paring, třetí Țarcu a Godeanu. Následoval nás, nechal se pohladit, a hlídal nás před cizími psy a zvířaty; na Lotru možná jednou od stanů v noci odehnal velké zvíře, možná i medvěda.

Na horách se ale můžete setkat s pasteveckými psy. Jejich prací je hlídat stádo a vy jste volně se pohybující elementy. Takže buď se psi ženou mezi vás a stádo, aby ochránili své ovce, nebo se naopak snaží vás zahnat do stáda (nemáte co volně chodit!). V každém případě štěkají a vypadají ostře. Je potřeba s tím počítat, s největší pravděpodobností tuhle scénu zažijete. Co s tím dělat? Jak vidíte psy v dálce, nasbírejte si kameny velikosti pěsti nebo větší. Pokud psi běží k vám (což často neudělají, většinou si drží vzdálenost), hoďte kámen směrem k nim, aby se u nich odrazil od země. Není třeba psa trefit – ví přesně, co to znamená. Pokud by se dostali ještě blíž, treková hůlka nebo klacek vám dají pocit většího bezpečí. Nikdy se nám ale nestalo, že by se po úvodním vyjednávání kamenem psi rozhodli, že půjdou ještě blíž.

Nejnebezpečnější jsou ti psi, kteří mají kolem krku provaz či řetěz a na něm kus klacku.

Špatně naplánovaná trasa

Naplánujte si trasu. Hledejte informace, plánujte nad mapou, používejte mozek. Jinak se vám snadno může stát, že skončíte někde, kde obtížnost cesty bude nad vaše síly … a hrozí, že nedojdete (spadnete, ublížíte si…), nebo budete dlouho hledat správnou cestu. Viz např. tento cestopis , kde třetí den stoupali na hřeben Paringu cestou-necestou diretissimou. Zrovna na Paringu by se opravdu snadno mohlo stát, že zjistí, že už to nejde dál ani zpět…

Ztráta orientace

Zabloudit, zejména v lesnatých částech hor, je snadné. Turistické značky často nejsou přítomny, lesní cesty se časem mění, kvalitní mapy nejsou, jdete podle mapy z roku 1980. Pokud nemáte outdoorový GPS přijímač s mapou, tak si alespoň do telefonu nainstalujte aplikaci mapy.cz a do ní si stáhněte offline mapu Rumunska. A vezměte si s sebou powerbanku, ať se vám telefon nevybije.

Hadi

I v horách, ve výšce kolem dvou tisíc metrů, je možno narazit na jedovaté hady. Třeba na hřebenu Tarcu jsme potkali přímo na cestě v kleči tuhle krásku. A v nížinách jsou samozřejmě ještě častější.

Šance, že hada potkáte, je malá. Na Jizerkách jsem za jedno léto potkal více zmijí, než za všechny výlety v Rumunsku dohromady. Ale stát se to může. Takže když si budete chtít dát pauzu na sluncem vyhřátých kamenech, je lépe se nejdříve rozhlédnout, na co si sedáte. Kousnutí zmijí růžkatou nebo obecnou by spíše nemělo být smrtelné, ale právě v horách, s tělem vyčerpaným dlouhým pochodem, může být reakce na otravu silnější. V každém případě je po uštknutí potřeba zajistit odbornou pomoc.

Odborné pojednání na téma hadů na Balkáně. a druhé s hezkými fotkami.

Lidi

Rumuni jsou obecně přátelští. Nikdy se nám nestalo, že bychom byli napadeni či okradeni. Čím chudší kraj, tím jsou tam lidé lepší. Je samozřejmě třeba dodržovat bezpečnostní pravidla. Například pokud už spíte někde dole v údolí, nedaleko vesnice, je vhodné mít všechny věci vevnitř ve stanu a postavit stan tak, aby nebyl zdálky vidět.


Komentáře

☞ Přidat komentář
Zadané jméno se bude zobrazovat všem
E-mail adresa se neukáže nikomu. Pokud jí zadáte, můžete v budoucnu komentář upravovat. Můžete jí nevyplnit.
Zadejte výsledek číslem. Ochrana proti spamu...

Komentář se zde objeví až po schválení. V komentáři můžete používat formátování Texy!

Igor Hnízdo napsal 26.6.2018

setkat s pasteveckými psi

Ale no tak!

PB napsal 26.6.2018

No jéje :-) Opraveno, dík.