V Rumunsku už jsme a potřebujeme se dopravit od auta pod hory, dojet od nádraží někam blíže k horám atd. Jak na to?
Dálkovým autobusem
Rumunsko má docela slušně fungující síť dálkových autobusů a má k nim i centrální vyhledávač. autogari.ro U některých spojů ukazuje cenu, u jiných ne.
Součástí tohohle webu jsou i informace o jednotlivých stanicích – jejich adresa i přehled, jaké (dálkové) spoje z každého nádraží jezdí.
U některých nádraží jsou uvedeny i místní spoje, ale spolehlivost těchto informací není zcela stoprocentní – zejména u místních spojů si nechávejte rezervu na řešení neočekávaných situací „takový bus tu jezdí jen ve školním roce“ a podobně.
Zatím (2015) ale není k dispozici nějaký centrální e-shop s lístky. Některé společnosti umožňují objednávat přes web a platit kartou – ověřil jsem experimentálně v 2014 u Normandie . U jiných společností je uvedeno jen telefonní číslo, na němž si můžete (pravděpodobně rumunsky) zarezervovat lístek.
Zkušenosti
V roce 2013 jsme se chtěli přiblížit busem z Caransebeš (linkou do Hategu) na nástupní bod do Tarcu. Neobjednali jsme předem. Bus nás nevzal – říkal, že v běžný den mají volno a nebyl by problém, ale v sobotu dopoledne žádná místa nemá.
V 2014 jsme bez problémů koupili přes web a absolvovali cestu Caransebeš – Petrosani se společností Normandia.
Místním autobusem (maxi-taxi, maršrutka)
Kolem většiny měst funguje síť mikrobusů (maxi-taxi, maršrutek). Zajíždějí do okolních vesnic a většinou přejíždějí i do dalšího města.
Ve většině případů jsou to velké mikrobusy/malé autobusy – řekněme pro 16 lidí. Zastávky často nebývají nijak označeny – a reálně maršrutka většinou staví kdekoli na cestě na ní mávnete.
Kromě největších přepravních uzlů nebývá vyvěšen žádný jízdní řád. A často – zejména na trasách ven z města – odjíždějí ne podle času, ale až když se zaplní.
Je zcela běžné, že autobusové linky jezdí jen někdy (např. v době školní výuky).
Je potřeba se ptát místních, rádi poradí.
Zatím jsme se vždy dostali tam, kam jsme potřebovali.
Taxíkem
Taxíků je všude dost. Sice mají taxametry, ale bez problémů jsme se dokázali dohodnout na ceně. Je to Balkán, takže co si dohodnete, to dostanete – když nás nevzal autobus z Caransebeš, odvezl nás do Sarmizegetusy (cca 55 km) taxík. Do Dacie Logan (krátký sedan, ne kombi) naložil kromě sebe i nás pět turistů s velkými batohy. Za tuším 50 EUR odvezl 5 lidí a najel 110 km.
Vlakem
Vlaky v Rumunsku jsou rozumně levné a země je protkaná sítí železnic. Nicméně nespoléhejte na to, že když je v mapě zakreslena železnice, tak taky jezdí. Spousta malých tratí se v uplynulých pětadvaceti letech uzavřela. Hlavní tratě jsou OK.
Ceny jsou rozumné. U spojů vyhledaných na webu CFR jsou vidět i ceny.
Národní železniční dopravce je CFR. Provozuje hlavní tratě, neprovozuje některé malé lokálky.
- web CFR.ro
- vyhledávač spojení infofer.ro
- vyhledávač spojení mersultrenurilorcfr.ro (plecari = odjezd, sosiri = příjezd)
Orientační mapa rumunských železnic . Vypadá přesně, asi neobsahuje všechny lokálky.
Mapa železniční sítě na webu CFR je detailnější. Šedivě jsou tratě, na kterých nyní asi nic nejezdí (např. na východ z Caransebeš).
Co víme?
- nejezdí železnice z Caransebeš na východ (Otelu Rosu)
- funguje soukromá železnice z Brašova do Zarnešti, i když na webu rumunských železnic její spoje nenajdete
Soukromé železnice: http://www.regiotrans.ro/ http://tren.transira.ro/
Rychlíky bývaly povinně místenkové (s nutnou rezervací). Osobní vlaky bez problémů.
Lesní železnice a místní úzkokolejky
Lesní železnice se ve starších cestopisech a průvodcích vyskytují často. Nepočítejte s nimi. Za posledních pětadvacet let skoro všechny zmizely. Když budete hledat, zjistíte, že jich jezdí už jen pár. Detailně jsou rozepsány v samostatném článku
Stopem
Stop je v Rumunsku regulérní metoda dopravy. Stopaře všude berou. Místní za stop běžně platí. Po nás většinou peníze nechtěli.
Přístup k dopravním předpisům je balkánský, takže mezi naše zážitky ze stopu patří například:
- Cesta na korbě něčeho jako dlouhá Avie, kde na většině délky nebyly bočnice.
- V šesti jsme stopli pick-up Dacia, kde seděli dva lidi. Tři si nasedli dovnitř … a řidič neodjel, jak bych čekal, ale nacpal nás zbývající na korbu k věcem. Zuby nehty jsme se drželi za mříž oddělující korbu od kabiny … a řidič se nijak netraumatizoval lidmi vlajícími na korbě, řezal serpentiny z Paringu k Petrosani rychlostmi blížícími se k osmdesátce.
- Cesta v dřevařském náklaďáku, batohy na korbě mezi kládami. Ty se postupně sesunuly … na vyndání batohů byl potřeba jeřáb.
- Na korbě veliké sklápěčky (asi na přepravu lomového kamene). Nebylo se čeho chytit a řidič pospíchal, takže jsme tam lítali jak nudle v bandasce.